Eliška Sýkorová
Poetická písničkářka s klavírem a akordeonem. Milovnice cizích, ba i exotických jazyků (vystudovala francouzštinu a indologii). Texty písní spřádá nejčastěji v mateřštině, avšak...
-
Písně o cestách do daleka i do sebe
Část mých písní vzniká na cestách, kde je čas a příhodné klima pro vnímání nových námětů a podnětů. Poznávání cizí krajiny a lidí láká ke zpracování nových zkušeností. A pro mě byla vždycky nejpřímější cestou k zrcadlení toho, co zažívám, právě píseň. Ať už je to pobrukování písniček, co jsem někde slyšela, nebo těch, co si sama napíšu.
Když mě právě neinspiruje dálka, protože jsem doma v běhu všedních dní, vyplouvají na povrch témata odehrávající se uvnitř. Často si broukám a většinou o tom ani nevím. Ozvučuju si přítomnost – tak by se dala popsat kratochvíle, která se mě drží už od dětství. A když se mi povede soustředit pozornost a dát procesu potřebný čas, někdy vznikne i píseň. Pokud ta zachycená nálada osloví i někoho dalšího, je to pro mě velká radost.
-
Eliška vystupuje nejčastěji sólově na menších klubových scénách. Pravidelně se objevuje také na festivalech (Boskovice, Cool V Plotě - multižánrový festival jednoho umělce v Písku, Festival osamělých písničkářů). V roce 2018 vystoupila na Přehlídce písničkářských osobností v klubu Kaštan v Praze, pořádané kolektivem hudebníků a hudebních publicistů (Jan Burian, Petr Linhart, Petr Váša, Anna Mašátová, Antonín Kocábek). V létě 2017 se vydala spolu s písničkářem Janem Řepkou na desetidenní Slovenskou cyklotúru, kdy si oba muzikanti vezli přímo na kole všechno své vybavení a cestou ze Štrby do Košic odehráli celkem pět koncertů. Jízdu zakončili vystoupením na festivalu Igrici na ulici v Košicích.
Vydala alba Vlaštovky (2013), Stínohra (2018) a EP Řeka teče dál (2021).
Kromě autorské tvorby zpívá i francouzský šanson s triem Chouette [šuet] a působí v komorním sboru Subito.
Koncerty
aktuální
2023
11. 6./Eliška Sýkorová – vernisáž Dagmar Svobodové/Úholičky- 16. 6./Chouette – šanson/Malý festival na velké zahradě / Řevnice
- 23. 6./16:00/Eliška Sýkorová/Praha žije hudbou / Café Záhorský point
- 29. 7./Eliška Sýkorová/festival Pitelovský Cvrkot / Pitelová (SK)
- 12. 8./Chouette – šanson/Festival Pasovarské tvrzení / Pasovary
Stínohra
Světlo a stín. Přechody mezi jedním a druhým. Hra s barvami. Stínování. Svět, který není černobílý. Někdy jsme dlouho ve tmě, abychom posléze ocenili radost z paprsků světla. Jindy se noříme do hloubky tmy, abychom hledali. I se svým vlastním stínem můžeme hrát hru. Zkoumat ho. Učit se od něj. Smutek zastíní radost, jindy úsměv rozsvítí chmury.
To je Stínohra.
1/ Stín - 2/ Možná jsem jiná - 3/ Jak tóny klavíru - 4/ Klepadla - 5/ Do mraků - 6/ Perutě - 7/ Istanbulská - 8/ Do varu - 9/ Šeherezáda - 10/ Deva - 11/ Kamení - 12/ Tou starou cestou - 13/ Norská ukolébavka
Pokud máte o album zájem, napište mi.
Vlaštovky
Piano, akordeon, a třináct písní o cestách do daleka i do sebe, to je debutové album z roku 2013.
Láska k cizím jazykům, která se odráží v sýkorčí písňové tvorbě - francouzština (Un Homme, Vlaštovky, Pozoruji), nebo tajemná tamilština z Jižní Indie (Strom).
Potulování po čajových plantážích (Milá paní), svatba, na kterou hosti dorazili na kole (Svatební), svátek čarodějnic jako alegorie žen (Čáry), ale i zadumané klavírní momentky (Zrcadlo, Svítá).
Hosté: Vojta Nejedlý (violoncello), Jindra Kelíšek a Jan Janda z Chouette v písni Un Homme
Pokud máte o album zájem, napište mi.