Poetická písničkářka s klavírem a akordeonem. Milovnice cizích, ba i exotických jazyků (vystudovala francouzštinu a indologii). Texty písní spřádá nejčastěji v mateřštině, avšak...

-

Písně o cestách do daleka i do sebe

Část mých písní vzniká na cestách, kde je čas a příhodné klima pro vnímání nových námětů a podnětů. Poznávání cizí krajiny a lidí láká ke zpracování nových zkušeností. A pro mě byla vždycky nejpřímější cestou k zrcadlení toho, co zažívám, právě píseň. Ať už je to pobrukování písniček, co jsem někde slyšela, nebo těch, co si sama napíšu.

Když mě právě neinspiruje dálka, protože jsem doma v běhu všedních dní, vyplouvají na povrch témata odehrávající se uvnitř. Často si broukám a většinou o tom ani nevím. Ozvučuju si přítomnost – tak by se dala popsat kratochvíle, která se mě drží už od dětství. A když se mi povede soustředit pozornost a dát procesu potřebný čas, někdy vznikne i píseň. Pokud ta zachycená nálada osloví i někoho dalšího, je to pro mě velká radost.

-

Eliška vystupuje nejčastěji sólově na menších klubových scénách. Pravidelně se objevuje také na festivalech (Boskovice, Cool V Plotě - multižánrový festival jednoho umělce v Písku, Festival osamělých písničkářů). V roce 2018 vystoupila na Přehlídce písničkářských osobností v klubu Kaštan v Praze, pořádané kolektivem hudebníků a hudebních publicistů (Jan Burian, Petr Linhart, Petr Váša, Anna Mašátová, Antonín Kocábek). V létě 2017 se vydala spolu s písničkářem Janem Řepkou na desetidenní Slovenskou cyklotúru, kdy si oba muzikanti vezli přímo na kole všechno své vybavení a cestou ze Štrby do Košic odehráli celkem pět koncertů. Jízdu zakončili vystoupením na festivalu Igrici na ulici v Košicích.

Vydala alba Vlaštovky (2013), Stínohra (2018) a EP Řeka teče dál (2021).

Kromě autorské tvorby zpívá i francouzský šanson s triem Chouette [šuet] a působí v komorním sboru Subito.